Briseis.

Ty krásnolící, kdož ví, jaké vlasy

tvé čelo oblétaly? v duši tvojí

co vřelo plamenů? po jakém boji

jsi poddala se, květ antické krásy?

Však šťastna žiješ pro vše příští časy,

že lože Achilla tě zvalo svojí,

tys napila se v nesmrtnosti zdroji

a píseň Homera tě věkům hlásí.

Ne že jsi byla dcerou kněze Chrysa,

ne mlada že jsi byla, lásky hodna,

že Achill pro tě hořké slzy ronil;

leč, před ním že tvá spustila se říza,

že na tvá ňádra těžkou hlavu sklonil.

Co jinak život? – Dopilas ho do dna.