Bříza.

Stojí bříza jak nevěsta

tam, kde v háj se stáčí cesta.

Tělo jako krasavice,

útlé boky, směvné líce.

Bílý šat a dlouhé vlasy

v proudy volné rozpletla si.

A dech větru kolem vlaje,

s dlouhými si vlasy hraje,

jak by ženich družku vítal,

splítal vlas a rozeplítal.

Oj, ty břízo, těš se žití,

dokud jarní slunko svítí!

Přijde jeseň, bouře roje,

pocuchají vlasy tvoje,

promočí tvé bílé tělo,

bude zde tak neveselo,

a tvůj ženich, moje dítě,

jako zrádce opustí tě!