Bříza.

Bříza snivá na dvorečku,

svislé větve vlasy vdovy,

sedí pod ní má panenka –

oči její květ charpový.

Bříza snivá na dvorečku,

listím šemře větřík hravý,

v bledé líčko smutek padá,

k srdci padá tíseň z hlavy.

Oj! což bych rád kosti složil

v takovou já mohylečku,

nade hlavou zeleň svěží,

svou panenku na srdečku.

O což věčně chtěl rač spáti

sněžných ramen pod křídlama,

nežli bloudit se svým hořem

za horama – za horama.