BŘÍZKA

Lidé tě přišlápli, a přece jsi vyrostla

do pěkné koruny, do větví rozložitých,

věnčených tisíci lístky a sluncem zpitých.

Od hlavy do paty oděná do běla,

od rána do šera, co jsi se nachvěla!

Prostorem k slunci touha tvá letěla,

od prachu do výše co rok tě vypjala,

tělo tvé do krásy, do síly srovnala.

Lidé tě přišlápli – a ty – jim na vzdory,

bíle se tyčíš teď v modravé obzory.