BŘÍZY A BÁSNÍK.

Břízy štíhlé, břízy snivé,

na měsíčním světle sivé,

citlivé, že v jemném hnutí,

v lehkém vzduchu zavanutí

choulíte se, tetelivé:

Obraz sensitivních duší,

které všedních věcí tknutí,

všedních příhod zavanutí,

v jejich meditaci ruší;

které jenom Sen svůj cítí,

jenom Měsíčního Světla

magickou chtí Krásu píti!

A přec, když se Vítr zdvihne,

zahrá slavný rytmus jara,

jak své rozepnete paže,

kam On silou touhy tíhne;

jak to vaším vlasem zavlá,

zelené naděje vaší

sterou vlajkou zatřepetá!

Jak ta sensitivní, přec však

širá duše básníkova:

Když k ní Osud zahlaholí,

z Něhož samu Věčnost vdechne,

kterak ihned do široka

rozpne náruč, duší svojí

za Ním, za Ním do daleka,

zpívajíc, se toužně vzepne!