BŘÍZY

Ty samotářky samotáře znaly.

Ty bílé břízy k tobě mluvily.

Teď mlčí. Navždy. Jak by vztahovaly

své ruce, marné pahýly.

Uzavřen obzor; tichnou kroky v trávě.

Padne-li rána, v lesích zaniká.

Jak motýl letí sen tvůj třepotavě

přes paseku, kde kvete erika.

Cos bylo, je a nehlučně to mizí.

A tebe jímá úzkost drtivá.

Nehnuty leží poražené břízy

jak těla drahá, teď však neživá.