BŘÍZY.

Let listů němých pod oblohou nízkou,

a deště píseň šerá, k pláči jednotvárná,

v illusích zrozené, sycené bledou krví

břiz táhlé svíce nevyruší v touze.

Ó touho štíhlá nervosních a plachých

břiz klesajících pod rty teplých kapek,

kdy zemřeš bludná, a kdy nad tvým hrobem

se hrdlo ptačí smutně rozezvučí?

To jistě v teskný, skomíravý, mhavý,

mrazivý večer bez ohňů a jisker,

v jakém se vršků poslední a černé

na zemi chladnou mrtvě kladou listy.