BŘÍZY

Mám světlé břízy rád,

jsou jako panny bílé.

Jak svítí jejich šat

za podvečerní chvíle!

Vždy větve nachýlí,

jak dívky útlé krásy

by večer spustily

své dlouhé hebké vlasy.

Je jemný ševel jich,

jak struny harfy znící,

jak lásky toužný vzdych,

když hledí ke měsíci.

Zří k němu, kraj co něm,

tak snivě rozechvěny,

a v jasu stříbrném

si koupají své kmeny.

Snad proto bledé jsou

jak dívky, jež v noc dusnou

zrak dlouho k luně pnou,

než v komůrce své usnou.