BŘÍZY

Vždy vidím vás jít k severu,

do bahen, skal, až někam k moři,

kde odraz váš se k večeru

do hladin s prvou hvězdou noří.

Slovanské stromy! Se mnou šly jste

na pouti dlouhé za štěstím

a sirou zemi halily jste

svým bledým pláštěm nevěstím,

a pohled vaším listím v svět

mi tiché mládí vracel zpět.

Vždy vidím vás. Má duše chtěla

by klid váš bílý v sobě nést –

Tak vrodit se ve vaše těla

a s vámi stát kol lidských cest! –