BŘÍZY.

Ó bílé břízy na stráních,

k vám vždy se obrací můj hled,

když z kraje mizí zvolna sníh

a jaro plaše zírá v svět...

Vzkříšení symbol nejkrasší

jste, jejž jen Bůh můž’ vykouzlit,

když ostýchavě vyraší

křehoučké lístky v slunce svit...

Umělce první vznět a vzmach

a lásky první blouznění,

tak cudné, ještě jako v snách,

srovnávám s vaší zelení...

Ó bílé břízy na stráních,

jak bláznivě jsem měl vás rád

doma, Šumavských na pláních,

kde nad hřbitovem stál váš řad!

I v řevu války v cizině,

kde věru nelze mnoho snít,

ve smutné ruské dědině

se dávám vámi okouzlit.