BRNĚNSKÉ RADNIČNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

Kde by se co popadlo

pro německé divadlo,

aby jeho deficit

neznal křesťan ani žid,

městských tatíků je starost,

kterým hřeben tuze narost’.

Poněvadž je v obci naší

živobytí mnohem dražší

nežli jinde, proto snáší

poplatník to velmi těžce,

když mu do scvrklého měšce

ruka otců města sahá.

Dobrá rada je zde drahá.

Zda to Wieser byl či Fišel,

který na ten nápad přišel,

nebo to byl Jarolím –

to vám, lidi, nepovím.

Zkrátka, přišli na to ondy,

že zde chudinské jsou fondy,

jež se lidstva přátelům

hodí k jiným účelům.

Je již na světě druh lidí,

jenž i nejbídnější šidí;

tak je to i v Brně arci.

Ale ať se zdejší starci,

hladovci a nuzáci

a neschopní ke práci

těší, když jim nejhůře je,

myšlenkou, jež srdce hřeje,

že se tohle všecko děje

pro německý nátěr města.

Je než kabát bližší vesta.

Německý chrám Thalie

přepych tuze drahý je.

Němci úředního stavu

taky raděj zisk než slávu,

a němečtí centralisti

rovněž chtějí pít a jísti

darovaná jelita

z Rórerova koryta.