BRONISLAW SZWARCE

Exoriare aliquis! – to věčné slovo

mi v uších zní přes doly vše a hory,

je celou Polskou štkají duchů sbory,

to pálí vždy a tíží nad olovo.

Toť modlitba tvá denní, Polsko, vdovo,

však nejen tvá, i všech, jichž marné vzdory,

zde v klenbu nebes hřmí a drtí svory,

by dál zas vlékli břímě Sisyfovo.

Čtu. Náhle se mi kalí jasné oko,

a po letech zas, Adame můj velký,

tvé věštby, kletby cítím přehluboko.

Co platno vše! Svět dál se brodí mělký

v močále svém... Však to již platí více,

jak on že bylo hrdin statisíce!