BRUNCVÍKŮV MEČ.

Kdys v dávných dobách báječných

rek Bruncvík v Čechách žil

a divotvorným mečem svým

se všude proslavil.

S ním nepřítel si netroufal

se postaviti v seč.

„Všem hlavy dolů!“ – volal on,

když tasil břitký meč.

Lev krotký za ním chodíval

jak věrný jeho pes;

však takového něco již

se neuvidí dnes!

Když umřel, sochou zvěčnili

té síly vzácný zjev,

tak pravdivě, že za ním hned

stál věrný jeho lev.

Kam meč se poděl, neznámo;

ví to jen Pánbůh sám.

Jen staré ústní podání

se dochovalo k nám:

Až u nás bude nejhůře,

až muže pojme třas,

pak v krvi, v pláči, v požáru

meč ten se najde zas.

Sám svatý Václav v ochranu

svou vezme českou zem,

kůň pod ním o meč Bruncvíkův

prý tepne kopytem.

A svatý Václav v nepřátel

dav hustý zaskočí

a Bruncvíkovým nad nimi

si mečem zatočí.

„Všem hlavy dolů!“ provolá

a hned se stane div –

Pak mír zas bude dokola,

klas pozvedne se z niv. – –

Ač mnozí tomu nevěří,

lid svou si vede řeč,

že ve zdi mostu Karlova

je zazděn mocný meč.

Až u nás bude nejhůře,

až muže pojme třas,

že v krvi, pláči, v požáru

meč ten se najde zas!