Brzo-li již ten můj národ zbude

Brzo-li již ten můj národ zbude

Bujnosti té svojí úporné,

A té baživosti úmorné,

Z nichž se jemu pochod k hrobu hude?

Pořád o to nitro jeho chudé

Usilují vášně vichorné,

Jenž ho vedrou v jámy přívorné,

Z nichž se nikdy k světlu nevybude.

A jak ještě zaměřuješ dlouho

Ty můj lide, ty má věčná touho,

V porobě té samovolné žíti?

Leč on ještě nočních stínů lakví,

Ač již krásně počalo se dníti;

Za hrad slávy dobývá si rakví.