BUCHARA

Na chvíli, duše, prchni přítomnosti,

Hleď v minulost jak v propast bezednou.

Životů zhaslých pozůstatky hostí

Tvé nitro, jež se křísí najednou.

Hřích u cesty jak malomocný sedí.

Jde išon kolem, v tvářích přísný vzhled.

Step kočovníků v zraky tvoje hledí,

A v dáli trčí úzký minaret.

Jsi nahý hoch, jenž chlípnost tancem budí

V harému emira, jejž všechno nudí,

Jenž vyčerpal již vášeň svou až k dnu.

Ohromné modly v údolích jsou stinných.

A ty se cítíš, vzbuzen ze svých snů,

Jak zabloudilý tulák světů jiných.