BUĎ POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE!

Buď pokoj všem, kdož dobrou mají vůli!

Tak s nebes, které hvězdami se lesknou,

to nad zemí zní setmělou a tesknou

a k nebi zvučí z oken světlých z důli.

Jsou skáceny mé práce tiché úly,

můj přehlušen hlas polnicí je vřesknou,

a červánky dob lepších sotva blesknou

nad sloupem hrdým, který zlomen v půli.

Já dobrou vůli měl – kdo za to může,

že nevpuštěn jsem zůstal přede vraty

a rány sklízel, kde jsem dával růže?

Leč dobrou vůli měl jsem vždy a všade,

ó, přijď a naplň hruď mi, míre svatý,

jak čerstvý sníh, jenž na brázdy se klade!