Buď požehnán, kdo v božství krásy věří.

Buď požehnán, kdo v božství krásy věří,

kdo své ji duši snoubí v ladném vzletu,

ať zjeví se mu v plamenitém keři,

ať v bílé růže uzavřeném květu.

Buď požehnán, ať v bystřin jarém šumu,

ať v alpských slapech ono božství hledá,

ať ve královských orlů vzletném tlumu,

ať v kmitu mušky, v květinu jež sedá.

Buď požehnán, ať krásu utajenou

zří v květu třešně na kolejce plouti,

ať v oceánech s rozkypělou pěnou

ve pyšném korábu na dálné pouti.

Buď požehnán; ať zří ji v Himalaji,

ať v malé kopce pestrých hrobaříků;

ať žízeň ducha číší bohů skájí,

ať něžným pohárkem jen dětských rtíků.

Buď požehnán, kdo v svatém zadumání

před zjevem Krásy uklání se čelem;

vždyť jedna jiskra jeho duše vzplání

můž’ věkům sluncem být i spasitelem.

Buď požehnán, kdo knězem svaté Krásy,

on věštcem jest, on prorokem je Páně,

on váže květy v chlebné lidu klasy,

jen lotr kamenuje pěvců skráně.