Buď tedy s bohem, čarovná

Buď tedy s bohem, čarovná

ty kolébko mých blaha snů;

zavírej za mnou brány své –

já nad tím více nežasnu.

Tkej dál jen sítě mámivé –

já vím, že šťastným nebudu;

a rozpřádej je po srdcích –

neumím klnout osudu.

Ty hýčkala jsi štěstí mé

i zhoubu, obé na polo –

jdu od tebe, a přece bych

tu věčně bloudil okolo!