BUĎ VŮLE TVÁ!

Jsem před tebou jako v marnotratníkově dlani

groš malý, jehož si necení, nevidí ani;

jak na mapě světa ztracená čárka a bod,

jak kolébka dětská uprostřed bouřících vod.

Jdu tiše a modlím se za dnů dobrých i zlých:

Ó, všemocný života pane, ať se jen vůle tvá stane!

Své tělo i duši ukládám do rukou tvých,

jak na večer znavené dítě do klína matky

své ospalé hračky, svěřené stříbrné zlatky.

A k nohám tvým lehám jako laň u dveří paní,

jak paprsek luny na prahu zakleté chatky – –

A na svoje ráno tam čekám – na zavolání – –