BUĎ ZDRÁV!

Let míru vrchovatou život dal

a sílu srdce, mysli, vůle, rukou,

bys úkol nad úkoly vykonal,

bys všecky osvobodil vlastní mukou.

Měls uloženo Pravdu odhalit,

tvář její přísnou, jejíž pohled v krátce

Lež usvědčí – a za to brán Ti klid,

a byls prý vlasti nepřítel a zrádce.

Byls veden v boj, Ty, míru hlasatel,

všem čelit měl jsi, kdo Ti byli drazí,

že doma byls jak v zemi nepřátel.

Však věděls: oni ne – jsou jinde vrazi.

A proti těm jsi obrátil svůj meč,

jejž Pravda dala Ti jak báje reku –

a bouř Tě hnala širým světem v seč,

bys vysvobodil, vyrval kořist věků.

Tvou krev Ti syna osud za to vzal

a v oběť vzal i srdce Tvého ženu,

být léta vyhnancem Ti přikázal

a chvět se o to, nebýt poraženu.

A když jsi slyšel pukat řetězy,

zlo viděls hynout meče svého bodcem,

když slyšels jásot: „Pravda vítězí!“

když volný národ provolal Tě Otcem –

přec nebyl dán Ti ještě klid a mír,

Ten, jenž Tě poslal v boj, chtěl ještě činy:

bdít dal Ti, dokud vůkol ještě vír,

a v strpení vést pobloudilé syny.

Let míru vzácnou dal Ti naplnit

a ještě dává sílu srdce, rukou –

Ó, ještě potřebuje Otce lid,

by dál jej vykupoval vlastní mukou.

A věřím, sil a let že vymezí

Ti hojně ještě, kdo dal úkol skvělý.

Buď dále zdráv nám, velký vítězi!

Buď dále zdráv nám, velký trpiteli!