„BUĎ ZDRÁVA, MATKO!“

Buď pozdrav tobě první, Drahocenná,

ty Doloroso svého národa,

neb přišla hodina, kdy bezejmenná

tvá bolest končí se a Svoboda

ti vdechne nové jaro, zvěnčí čelo,

pod trnovím jež dosud krvácelo!

S pranýře potupného, hle, tví syni

tě vedou v plese, vrácena ti čest,

jsi opět vládkyní v svém domě nyní

a ratolesti strou ti do tvých cest;

v ztracený Majestát tě oblékají:

vstup na trůn jen a vládni svému kraji!

Tvou slávu vidět, tvoje obrození

je sladko dětem; slyšíš hřmít ten ples:

Buď zdráva, Matko!? jak se mocně pění

i vlny Gangu posvátného dnes!

Jest jeden rytmus národa a země,

i hory hradbou tobě zvedly témě!

Je navždy konec zpupné cizovládě

a právu zadost učiněno je;

vše svobodné je s tebou ve souladě:

mír tobě buď a sladkost pokoje!

Neb světa duch, jenž do vesmíru vane,

chce v lidstvu, mír a rovnost ať se stane!

Nuž, Indie, své zvedni čelo v pýše,

o syny své se opři důvěrně;

snuj dále epopej své staré říše,

v hrdinné lásce Svých kveť nádherně;

hle, z Čech i svobodných, kde žít nám sladko,

v ples dětí tvých zní hlas: „Buď zdráva, Matko!“