Buď zdrávo, slunce! Zvolna vstáváš z moře,

Buď zdrávo, slunce! Zvolna vstáváš z moře,

jež vlnou smývá plamenný tvůj bok,

již do výše tě povznes’ pružný vskok

a jdeš jak muž, jenž v myšlenky se noře,

kol kolem rozhlíží se po úhoře,

jejž osívati má – tvých nohou krok

se mění v třpyt a v jasných světel tok,

jenž k zemi splývá, plným ohněm hoře.

Mha padá před tebou, a prchá mrak,

trs trávy zelené se k tobě dívá,

pták hledá tě, jenž ve hnízdě si zpívá;

z tvých paprsků se všecka píseň rodí,

jež vznáší se nad svírající tlak

a k tobě vine se a s tebou chodí.