Ó bude den...

Ó bude den! já dávno tušil juž,

že rozednit se musí.

To nebyly juž noci, v nichž se nevěří,

že možno dočkati se rána...

naděje slunce příštího

mne spřátelila i s hodinou hrůzy.

Tvé, Pane, slovo útěchy

já cítil zpívat v srdce hlubinách,

a to je sláva Tvá, že’s zahynouti nedal

smutnému děcku v cizích končinách...