BUDITELŮM (I)

Jedinou zbraň v svém zápase jste měli:

tápavé slovo, veršík neumělý

a lásku svou a víru svou,

že zasypat’ lze jámu věků dvou.

Bylo vás hrstka. Rozum váží, soudí.

Tesklivě zjistil Dobrovský: Jsou bloudi!

Je ztracen zápas, jejž náš vede kmen.

A vzdychl: Bůh by pomoci moh’ jen.

Řek’ světoobčan: Jak jsou umínění!

Zaspali vývoj, vidí to, co není.

Líp’ učinil, kdo přimknul se a zřek’.

Čím byl by světu ten náš nárůdek?

Jak divno dumat’ o vzkříšení našem!

Slaboučký David rval se s Goliášem.

Snem svým jen, Mrtví, čelili jste všem.

A vaším snem lid stal se národem!