BUDITELŮM (III)

Jsou, kteří mluví s elegií v oku:

„My tušili jsme příchod potopy!

Co, Koláre, ze Slávů za sto roků?

Co, Koláre, je z celé Evropy?

Nad neduživým slovanstvím se nachyl!

Je nemoc jeho těžká určitě.

A nechce věřit lehkonohý Achill,

že došel k cíli želvím na štítě!

Na foru rvačka. Muži v říze, vari!

Co chtěl bys v psí té rvačce o kosti?

V nás slovanský je nihilismus starý.

A není státotvornosti.

Zda za poroby znali jsme tu bědu,

v níž hmota všechno jiné zaplaší?

Co chybí vnukům? Velká láska dědů

a víra, která hory přenáší!“

A karatelé doby naší chabé

nevlídně patří na znavený svět.

Res plane desperata – dí jak abbé.

Nevzdechnou: Nisi deus adjuvet.