BUDITELŮM (IV)

A přece žije duch, duch, jenž vás, Mrtví, zplodil!

A přece žije, přece ožije!

Oddaně přijmi, potomku, svůj podíl

a úkol, třeba také těžký je!

Vím, nevyšel jsi do pohody vlídné.

A jdeš-li stavět’ chrámy, oltáře:

Jen hrstku mají věřících a řídne.

Kdo počítáš sám, nehaň počtáře!

Zlo nedostačí konstatovat’ pouze.

A neslyší-li, nebuď zoufalý.

Děď osud dědů po zděděné touze:

Vždy pouze sili, nikdy nežali!

Co na tom, jde-li dnešek zpit a třeště

a je-li prospěch bůh mu nejvyšší?

Vy, Mrtví, přec k nám promluvíte ještě.

A slyší zem’, když lidé neslyší!

Co na tom’, jestli zástup dnes vás míjí?

Co na tom, jestli sen váš odmítnou?

Ve chvíli velké, v krisi tragedií

jarního vanu smysl zachytnou!

Věř, miluj, pěj a neoddej se smutku!

Chceš, Mrtví praví, osud jinaký?

Volá-li propast zase propast vskutku,

nechť zázrak vzbudí nové zázraky!