BUDIŽ VĚRNÝ!

Budiž věrný praporu drahému barev radosti,

který nad tvojí hlavou na žerdi vesele vlaje:

čím víc útočí vichr, tím v praporu víc je mladosti.

Vzkříšeného národa mládí v něm barvami hraje,

které dědictvím daly mu veliké, dávné dějiny –

símě naděje barvy ty házely v zdeptané kraje.

Bílá barva poctivost, červená síla – jediný,

přímý Havlíček barvy ty po svém vysvětlil rázně,

den když mladý hlásily národu jeho Noviny.

S poesie vrcholu Neruda zřel v nich i strázně,

krve proudy za rodnou zemi a drahou svobodu,

vroucně věřil však: vstane den bílý z červánků lázně,

plno růží vykvete spravedlivému národu.

A když nejkrasší zkvetla, zbarvená legií krví,

za vítězství pravdy, jež volal do boje k pochodu

velký Moravan, nesmluvné pravdy zápasník prvý,

Čech s nímž spojil se, nezdolný v úsilí, plný vždy naděje,

Slovák také, jenž sčítal hvězdné v blankytu mrvy –

tehdy k bílé a červené, jak když nebe se zaskvěje

z oblak bílých a rudých, barva modrá se pojí,

moudrost slibuje, pokoj, jenž lidu nakonec prospěje.

Praporu tří těch Velkých věren buď, barvě té trojí:

bílá pravdu chce, spravednost, jak je vždy chtěli tví proroci –

rudá v červánek krve obětní sílu tvou strojí,

krev též studu však bouří, svobody lupiči divocí

by ti nebyli hrdiny – modrá, v dál když se ženeš,

k cíli věčnosti vede, k němuž vždy mířili praotci.

Ať si bojuješ, brázdu ať ryješ, budovu kleneš

pro dnes, pro zítřek, zítra a po všecky zítřky budoucí,

národe, heslem tvým, slibem buď: Masaryk, Štefánik, Beneš!