Budoucí lidé

Miluji všechny věci, jejichž vztahy jsou prosté,

miluji také lidi takové nejvíce.

Jsou čistí a líbezní, i když vidím je po sté,

jsou z pralátky a chutnají jak zralé bukvice.

Jistotu má u nich člověk a bezpečen je s nimi,

jak v sednici venkovana, jenž zůstal zdráv jak rež.

Netvoří kaleidoskopu se střípky barevnými,

jenž po každém otočení dá jiné hvězdice lež.

Všechno je u nich pevné, jsou jako strom, jenž zrozen

byl zemí a sluncem a zůstal taký, jak byl.

Jich zločin je lov krahujcův, jich dobrý skutek je hrozen;

všechno jest u nich řád, jenž zemi vyslovil.

Jejich je budoucnost.

Jak vypráhlé drny na dešť, svět čeká na jejich cnost.

Nebudou-li všichni stejně modrých očí,

stejná upřimnost bude přec v jejich pohledu.

Nejmilejší jim bude pobyt na úbočí

a v míru se vším.

Láskou syna i otce bude jich poměr k přírodě,

nebudou jejími povýšenými vrahy.

Úctou k svobodě bude jich k bližnímu poměr,

nebudou hlásati člověka s člověkem boj.

Život je drahé víno, jež chce býti pomalu pito

a předem pokousáno, nežli se spolkne –

řeknou si jdouce do práce anebo k tanci,

nenávidějíce lichvu a ziskuchtivost.

Jak děti, jež na bobku u potoka sedí

a hrsti krůpějí s dlaně na dlaň sypou,

tak milovat budou život,

starší bratři živočichů a rostlin,

věrní synové země.

Přestanou hromaditi a počnou skutečně žíti,

pro zlatou minci nezradí lučního kvítí,

vedeni střelkou svědomí

svobodným stejně jako mužným půjdou krokem.

Pokojný zákon vyplyne z jejich snažení,

nebudou otroky hysterického bažení,

potoku smíchem se zasmějí

plemeni hltavému.

Žonglerům v cirku upřimně zatleskají,

žonglerům s pojmy a city opatrně se vyhnou

jak moru a malomocenství,

z dálky již volajíce:

Hypochondři, imperialisté, esthéti, kněží,

lichváři, spekulanti, sufražetky,

nechte si pro sebe na mozku mouchy,

nechte si pro sebe zkažený žaludek,

prohnanost, perverse, mystiku!

Vari nám s cesty! V slunci nám stojíte!

Pro všechno na světě, proč nás tak nudíte,

žrouti a tatrmani?

Jediné kvetoucí třešně nelze vám uhasiti.

Jediné slzy usušiti vdově.

Jak moudrá jsou vedle vás dětská žvatlání,

stařenek víra, žen koketní smíchy!

Hrom udeř do vaší psychy!