Budoucím.

Až zaplá, lidstvo, volnosti tvé den

a pravda se až na rty odváží,

až okov síly bude rozmeten,

jenž v srdce řeže, mozek rozráží,

až nezmrzačen slovem falešným

duch svědomím jen bude pěstován

a nenucen být nad potřebu zlým

a horšímu se kořit, že to pán:

vy hrdé hlavy s krásným pocitem,

jichž bude život, jak jej přeje bůh,

ten celý život v ruchu spletitém,

v nějž možno vložit schopnost všechněch tuch,

Ó neklňte nám jednou v soudech svých,

byť hnusil se vám prohnilý náš věk

i naše stopy v špatných kolejích:

nás šlehá nutnost, v ňadru hnus a vztek!

Nám svědomí se ozývalo též,

my střehli si ten svatý talisman,

však tisícletou nelze zmoci lež,

když lidský den je člověku jen přán.

Ó pomněte, až v cíli budete,

že plod zrá dlouho, než je pod střechou,

že věříme, že blaha dojdete:

my šťastni byli tou jen útěchou!