Budoucímu básníkovi

Dělníku slova, krásy ciselére,

kováři pravdy, malým vděkem placený,

zda brzy zanikneš, tvé stopy ztraceny,

neb obnovíš se v mladé kráse steré?

Umění dávné v rakvi odnášejí,

však nové žvatlá, cinká řehtačkou

a brouká, s matkou svojí světačkou

se toulá celým světem nejraději.

A v řvoucích velkoměstech narozeno,

kdes proletářsky před práh pohozeno

se vyklubává, srdcem sejmout hřích

i minulých i přítomných i budoucích

a v šťastném slunci, v plavbě dnů, jich víru

plout s dobrým člověkem. Kam? K bratrskému míru?