BUDOUCNO

Až zhasne Orion, kdo uzří slib a zlato?

Kdo pýchy naší zvěst, až runa okorá?

Kdo úsměv dítěte, jež dosud nepočato?

Jak pily ostrý svist slibuje stromům tvary,

nechť lidským úlekem pták černý krákorá,

vem z rukou kostlivce slib jako dílo starý.

Jak mraky shluknou se, o bouři nevědouce,

jež prorvou promění klínové písmo hor

a nových květů tvar dá narozené louce.

Jsi hvězda, pýcha jsi, jsi semeno i zboží,

jsi větev šumící i temné řeky vor.

Kdo první řekl zmar, děl první: tvorba boží.