Budoucno.

Kdy den již zašel za ty hory dálné,

a s ním přítomna žaly, strasti, boje –

tu před mou duší uplašenou žalné

budoucno mraky rozestírá svoje.

Budoucno temné, jako závoj vdovy,

truchlé jak její píseň rozželená –

nad manžela a dítek kdy se rovy

večerním nese vánkem rozechvěná.