Budoucnosť.

My budem stále v starých bojích žít

a tytéž žaly do dna pít.

My půjdem žitím v starých kolejích

a s námi Práce, Smrt a Hřích.

To stejné bude... Převalí se čas,

leč žebrák v hadrech bude zas.

Týž pot a krev se bude v proudech lít

pro cizí jmění, cizí klid,

o chléb se rvát jak hladovící pes

zas bude člověk jako dnes,

a v chrámech bít svou hříšnou hlavou v zem

vzrušený, v slzách, něm.

Zas v hřmení strojů, lisů, v písmu kněh

to nenajde, co chtíval v snech...

Zas láska k ženě a sny o štěstí

mu zoufalé přinesou bolesti...

Snad králů nebude? Na místě jich

se nové moci purpur zdvih’!

Snad smrti nebude? Pak v poušti skal

zas by ji člověk vyhledal,

neb svobodného klidu roste květ

za hroby až, v nesměrnu let.