BUDOVATELŮV POHLED

Rodí se nový svět.

Boha i lidi chválí,

pro všecky zeleň má, květ.

V slunce se pohroužily domy,

bytostmi bílými v lázni leží,

v nehnuté, zateplené dáli.

Rackové pláčou, bíle sněží

v brázdách na polích,

jako narozené děti.

Dávno, z chvil zoufalých

spřádal jsem, země když lhala,

města když vymírala,

písně si v útěchu.

V dáli když ve válce mladí,

doma pěst sevřenou měli

staří a omrzelí.

Často jsme s myšlenkami,

zejícími jak tlamy

vnesli žal pod střechu.

Ale teď? Mladí již doma,

staří šeptají rtoma

díkučinění:

rozkvetla jistotou rovina.

Hnízda když, domov si staví

záchrany pud, jenž tak dravý,

na zlato hlínu promění,

po níž se zeleň popíná, –

za klid té každé rodiny,

za rodící se duše,

modlím se dny své a hodiny.