BŮH.

Jak obří hlava dálných hor

se zdvihá, vzpíná nad obzor

a kamennýma očima

vše zří a objímá,

však nevnímá a nevnímá.

Spí v srdci jako v jezeru

fosilní zbytky ještěrů.

Však pojednou se vynoří

jak těžké slunce nad moři

a hroznou slávou zahoří

a hovoří a hovoří – –