Bůh a člověk.

Blesk básníkem – on hymny píše v mracích,

hrom pěvcem jest, jež z hluboka je zpívá,

když deštěm nebe s tváří země splývá,

a živel s živlem trou se na oblacích.

A dole člověk s myšlénkami v lebi

si z pravdy pravdu dobývá a svojí,

a zkušeností k službám do jha strojí

i blesk, jejž vyrval bouřícímu nebi.

Vždy dál a dále, nikde nemá stání –

Kde lítal pták, tam stoupá jeho noha,

jest duchem z ducha velikého Boha,

jenž rozžehl v něm světlo poznávání.