Bůh a děti. (II. Po válce.)

Od nás, milý Pámbíčku,

i od naší máti

přijmi sladkou hubičku,

že se táta vrátí.

Mamičku až pohladí

a nás všecky zlíbá,

na klín si nás posadí

a nás pokolíbá.

Co jsme tobě udělali?

Žalovala matička,

žes nám, Bože, nenavrátil

rozmilého tatíčka?

Kdo si s námi bude hráti,

když tatíček zastřelen?

Kdo nám bude večer zpívat,

když matička pláče jen?

Naše zlatá maminečka

nebude se nikdy smát.

A my nemůžem se modlit,

protože nás nemáš rád.