Bůh sám...

Výkřiků sta kol v mrtvém vzduchu visí,

jichž mimo boha nikdo neslyší;

to slední pozdrav těch, kdo zoufali si,

když bol jich dospěl v stupeň nejvyšší.

A výkřiky ty dále vzduchem znějí

nad tichem skal a lesů, z břehů vod

a ze hřbitovů, šílen v beznaději

kde s bohy člověk rval se o život...

Být vševědoucím, jaká hrozná muka,

zřít tisícerý zápas se smrtí,

vše zoufalství, ve kterém srdce puká

a lidský život sám se rozdrtí.

Být vševědoucím, jaký strašný osud!

Zřít zoufalé ty oči – – tuším teď,

jak s výčitkou tak zřely k nebi, dosud

bůh sám že na ně dlužen odpověď.