Bůh tě žehnej.

Ty jsi tak upřímná, tak dobrá, ženo,

jak zpěvné ptáče světem letící,

co v ráji zničeno, to tebou nahraženo,

ty zrozená jsi byla světicí,

tvůj pohled oka, záře je posvátná

těm srdcím, jež tě v středu skrývají,

vždyť slovem tvým jim síla pučí zdatná,

a pohledem tvým šťastni bývají. –

Tys byla nebem mým a vlahou mojí,

když práhla duše jarmem stížená,

a stichlo vše, když v takém nepokoji

k tvým ňádrům hlava moje snížena.

Bůh tebe žehnej, dobrá, drahá ženo,

ty zpěvné ptáče, světem letící,

co v ráji zrušeno, to tebou nahraženo,

tys anděl můj, tys mojí světicí.