BŮH

Vesmírný zázrak něčí dlaň hýčká, chrání.

Odvěký zákon je ve hvězdných drahách psán.

Srdce se chvěje. Štěstím. Tisícem ran.

Hlava se sklání

v díkůvzdání.

Hovoří věčnost, znamení dává...

na prahu srdce klečím,

jasná je hlava:

radostem, žalům vděčím,

vteřinám lásky, hoře dnům,

touze a bláhovým snům,

nebezpečím,

zemi, jež život mi dala,

aby má duše vše milovala.

Hovoří věčnost, znamení dává...

Neslyšně bere za ruku,

slova svá

do půdy duše rozsévá:

Života velkost, štěstí, sláva

i klam

jsi sám:

bolest a úroda v sladkém souzvuku.

Věčností vesmír dýše

do duše dojaté:

K hvězdám se zvedají tiše,

němě,

jako by ze středu země,

mé ruce vroucně sepiaté...