BŮH.

S nebe hledí k zemi zamračen a němý

starý Bůh,

pod nim bitev vřava, ohňů výheň žhavá,

střelbou zem se chvěje, nářek plní vzduch.

A z údolí smrti zvedají se ruce,

zvedají se hlasy v zoufalství a muce:

„Tvá vůle, Pane!

Tys tomu chtěl a celý vesmír plane

a duní zem,

svět starých snů se zřítil s rachotem

a z rumu, z krve, z popelu a z hrobů

čekáme novou dobu,

tajíme hrůzou dech

v zoufalství, v žalu, v úzkostech.

Ó, Pane všemocný, ty víš,

proč jíti v boj a na smrt poroučíš,

proč tisícové denně umírají

ve sněžných pláních, v spustošeném kraji.

Z úst zesinalých poslední vzdech vane:

Tvá vůle, Pane!“

A starý Pánbůh, vládce všehomíra,

zachmuřen mlčí. Slzu z oka stírá.