Bůh.

Já viděl Boha. – Kdys na Susquehaně

já, bílý vlk, byl hostem Indianů;

dali mi vše, co měli v nuzném stanu –

dvě dítky před ním hrály si jak laně.

V tom člun se objevil na řece maně,

v něm bílý chlap! – v tom blesk, a slyšet ránu,

a vzkřik! – a dítě svalilo se v stranu,

– však také člun se začal klonit k straně.

A divý slap ho chytil dravčím spárem

a v dol to šlo, přes peřeje a varem;

chlap k Bohu řval – a vír jen kypí, šlohá!

Ty minuty, to věčnosť! – Bůh byl němý. –

Teď v propasť sjel: – bílými peřejemi

se nad ním vzpjala velká ruka Boha! –