BURLÁCKÁ*) PÍSEŇ.

Oj, přilítla chmura siná, druhá za ní černá,

jako bída moje velká, bída bezeměrná.

A tu chmuru vítr přihnal, vítr podzimový.

Oj kdo bídu mi přinesl, kdo ach, kdo mi poví?

Dala’s-li ji, má matičko, když’s mne porodila?

Lépe bylo, bys mne, matko, byla pohodila.

Pohodila v šíré stepi vlkům na pospasy,

nevlhly by mojich očí od slzí teď řasy.

Nemyly by drobné deště hlavu kadeřavou,

nečesalo trní ostré ukrutností dravou.

Netrýznilo slunce více, ani větry čilé;

pod černou by zemí spalo tělo moje bílé,

tělo tož burlácké.