Bustě Dantově nad mým stolem. (I.)

Již léta, Otče, stojíš nad mým stolem,

jsi obeznámen s každým snem i bolem,

jenž stihl mne, zřels v mnohý tvůrčí ples;

však ještě nikdy, co nás sepjal Osud

na dráze života, jsi nezřel dosud

v mé dumy přísně jako dnes!