Bustě Dantově nad mým stolem. (II.)

Můj zpovědníku z bronzu! Před tvou tváří

přec jasno leží vše, co v nitru sváří

se potyček a bojů, snah a dum.

Ty všecko znáš, vše víš, vznik mojí písně

až k zrání stopuješ – proč dnes tak přísně

jsi stáhl obočí, nos schýlil k rtům?