Bustě Dantově nad mým stolem. (IV.)

V čem chybil jsem? Mluv, soudče neúprosný!

Však uvaž, nebyl vždycky pažit rosný

mně celý život – nebyl tobě též!

Ty rovněž dobře poznal’s, co je žena,

ty víš, co práce jest, jak štěká fena,

dnes pomluva a zítra závist, lež!