Bustě Dantově nad mým stolem. (VII.)

Tak nemrač se již, hněvné rysy zjasni!

V sled všecko bude nejkrásnější básní.

Ne básník, za něj čas ji dozpívá,

ó, potom v mé, zlíbané smrtí vrásky

tvá bronzová tvář, plna svaté lásky

se – pevně věřím – vlídně zadívá.