BÝK ČILI DEMOKRACIE.

Jdeš, siláku, máš čelo skloněné,

máš rohy k strašné ráně stavené,

máš podezřívavý a rudý zrak,

máš vůli řídit se tak a tak –

leč, pošetilče, výhost dej svým snům:

ty musíš míti vládce svojich dum,

ty řetěz musíš vzít, jimž svážou tě,

ty hlavu musíš nésti v chomoutě

a jíti tam, kam oni káži ti,

na rozkaz tich, na rozkaz bouřiti

a hrozit rohem tam, kde libo jim –

ne, nebudeš a nejsi pánem svým!

Tys králů, šlechty otrokem byl kdysi,

teď taškářů a lotrů poddaný jsi,

když namluvili ti, že přáno ti je,

být strůjcem sudby své a historie.

Pak na hřbet sedli ti a tebe vedou,

a nalhali, že po tvém přání jedou,

a tebe štvou, na koho jim se ráčí,

a ty hned na rohy – vždyť tobě stačí,

když přisáhnou ti, že jsi v nebezpečí,

že zde je velký vrah tvůj, onde větší,

a tam pár hlav je proto pohromadě,

by úklad strojili tvé lidovládě!

A máš-li hlad a staneš u svých jeslí,

pak nakrmí tě poťouchlými hesly,

vší chválu nasypou tam tvému klidu

i rozvaze, jak snáší doby bídu –

a sami v šenk jdou, kde se hraje, zpívá,

při láhvích vína, při sklenicích piva,

zveselí duši, načerpají síly

na cestu další k velikému cíli,

jež ovšem vede přes útrapy mnohé –

bůh s tebou, zvíře bědné, přeubohé!