BÝK

Sveřepý pohled zavilý,

jako by dny jej dráždily

vtíravou mocí třpytnou,

jako když jeho zornice

v divé se výhni tavíce,

občasně bleskem vzchytnou.

Zavilý pohled zkalený

parou a krví areny,

perversí lidskou štvaný;

pyšný a slepě zběsilý,

neznalý zmatku z přesily,

jatý, však nepoddaný.

Strašlivý pohled útrapy,

espado meč když potápí

do jeho širých plecí,

vrhá se do řad publika

nemluvná bolest veliká

z mystických děl a věcí:

z života, smrti. – Ve chvíli

zvrátí se pohled zavilý

do vnitra býčí hlavy.

Věčnosti brána zapadla.

Vrací se s laurem z divadla

toreo kadeřavý.