BYL BY ČAS...

Byl by čas něco si říci,

něco si zazpívat,

vy, bledých, svěšených lící

a třesoucích se brad!

Mnohé jsme viděli viny,

spíš bídnost nežli ctnost,

mlčely vůdcovské činy,

jak vzpupná rostla zlost.

V krvavých táhli jsme rosách,

kolkolem plno jam,

šťasten, kdo pěšiny dosáh,

kdo zapad, zůstal tam.

Podlost je nade vším vládce,

hniloba, puch a kal,

zmítá se bezhlavé stádce,

co vlk v něm neporval.

Ale, slyš, bratře, a pomni,

vždy stojí za to žít,

lze zhrdnout, kdo byli skromni,

a vztyčit skleslý štít.

Povalit násilí kázní,

negaci kladem zbít,

ve zpustlé, propastné prázdni

důvěru rozsvítit.

Dnešní Nic zítřek ti spraví,

a můžeš Všecko mít,

z hlíny ti mramory ztaví,–

vždy stojí za to žít.

Krev jest jak oživné vody

kouzelné prameny

prolitá pro všecky rody,

pro život vrácený.